Naši pěvci

smíšený pěvecký sbor při ČCE v Praze Dejvicích

Nezapomenutelné

Bern 2001

ZÁJEZD DO BERNU

Mezinárodní festival duchovní hudby
19. 6. - 24. 6. 2001

Účastí na 18. Mezinárodním festivalu duchovní hudby v Bernu se uzavřela letošní sezóna Našich pěvců.
Předcházely jí měsíce nacvičování náročných povinných skladeb i vlastního festivalového repertoáru.

Festival byl zahájen 20. června odpoledne, ale pro nás začal už předchozího večera, kdy jsme se sešli nedaleko naší modlitebny, abychom podnikli dlouhou cestu autobusem s naším novým řidičem, panem Křesťanem. Jen den před naším plánovaným odjezdem byl totiž k Pánu odvolán náš dosavadní řidič, pan Loučka, kterého nemohu nevzpomenout pro jeho nezištnou laskavost a humor, jež nás provázely na mnohých společných cestách. Protože nevynechal na zájezdech snad jediné naše vystoupení, stal se čestným členem souboru, a i když nebyl zařazen do žádného hlasu, bude nám všem velmi chybět.

Do Bernu, na smluvené místo před turistickou ubytovnou, jsme dorazili před polednem, a protože jsme měli ještě nějaký čas k dobru, vypravili jsme se podél řeky Aary na prohlídku malé zoologické zahrady, kterou tu mají gratis k potěšení obyvatel i hostů.

Potom se nás už ujali pořadatelé festivalu, aby nám řekli, co nás v příštích dnech čeká, a pak nás odevzdali do laskavé péče lidí, kteří nás v Bernu u sebe ubytují. Protože jsme se festivalu účastnili coby stipendisté, dostali jsme kromě různých materiálů o Bernu dokonce i lístky na tramvaj. Rozjeli jsme se tedy hned do svých přechodných domovů, abychom se později sešli už slavnostně oblečeni na Münsterském náměstí před katedrálou, kde nastalo velké fotografování a natáčení dokumentu na video. Po bohoslužbě v majestátní katedrále, která patří reformované církvi, jsme byli pozváni na banket v Casinu, kde jsme v následujících dnech trávili většinu času. Nemyslete si ale prosím že jsme čas trávili u hazardních her! Casino v Bernu je totiž koncertní dům podobného významu jako naše Rudolfinum.

Banket byl režírován tak, aby - slovy pořadatelů - dal vzniknout novým přátelstvím. U každého patnáctimístného stolu tak seděli nejvýše dva lidé ze stejného sboru, a tedy vlastně i země. Způsob seznámení se a poděkování Pánu za pokrm byl přenechán na společném uvážení spolustolovníků, i když nic nebylo ponecháno úplné náhodě, protože každý si měl přivézt 15 pohlednic ze svého města či sboru, opatřených pozdravem pro nové přátele.

Čtvrteční ráno, stejně jako pak i další dny, začalo v Casinu společnou pobožností, vyplněnou hlavně zpěvem v podání vždy několika sborů. Poté se všichni shromáždili na pódiu a přilehlých balkónech, už rozdělení po hlasech, k nácviku společného programu pod taktovkou charismatického sira Davida Willcockse. Bylo až neuvěřitelné, jak osmisethlavý sbor tvořený mnoha národy už od prvního mávnutí taktovky zahřměl v dokonalé harmonii Händelova korunovačního anthemu. Angličan, ač dvaaosmdesátiletý důstojný gentleman, křepce vybíhal na vysoký stupínek, poskakoval a mocně gestikuloval, jak si toho situace žádala. Intenzivní zkoušení prokládal přiměřenou dávkou anglického humoru a sklízel za to salvy smíchu. Pak cvičil s hlasovými skupinami a ti, kteří měli zrovna volno, se sešli v parteru u kávy či minerálky. Na nás stipendisty bylo i v tomto bodě pamatováno a každý jsme dostali od pana Boundse, našeho milého opatrovníka, 5 CHF. Poté ještě krátké opakování v kompletní sestavě a už se taktovky ujal druhý dirigent a umělecký ředitel festivalu v jedné osobě, rovněž Brit, Paul Leddington Wright. S ním jsme secvičovali druhou část programu sestávající z několika menších, ale neméně krásných kousků duchovní hudby z pera předních světových skladatelů.

Po obědě, který se vždy skládal z bagety, jablka, perníku a minerálky v lepenkové krabici, jsme měli čas vyměřený zkoušce našeho sboru pro večerní koncert. Na něm účinkovaly ještě tři další sbory z Polska, Ukrajiny a Keni a dvojice amerických duopianistů Stephen Nielson & Ovid Young My jsme postupně předvedli něco z vlastního repertoáru, včetně jedné vyžádané lidové písně. Ta měla zvláště velký úspěch a po objasnění jejího textu jsme byli požádáni, abychom ji zazpívali znovu následujícího dne ráno pro BBC. Trochu nás pak překvapilo, že ono nahrávání byly vlastně předtáčené nedělní bohoslužby a píseň Jede sedlák do mlejna se tak ocitla mezi přímluvnými modlitbami a závěrečným varhanním preludiem. Protože ale kázání bylo mimojiné o daru hudby a zpěvu ze srdce, tak vlastně proč ne.

Další program byl stejný jako předešlého dne, jen odpoledne jsme měli volné, protože jsme nevystupovali na večerním koncertě. Toho jsme využili k výletu směrem k majestátní kulise Bernu, které dominují tři hory zvučných jmen: Münch, Eiger a Jungfrau. Průvodce nám dobrovolně dělal pan Borel, hostitel Věry a Tomáše Tichých. Po vyhlídkové trase nás zavedl k Thunskému jezeru, kde jsme se oddali sladkému lenošení. Někteří se i ponořili do jezera, které ale v tuto dobu přece jen nemá moc teplotu na dlouhé koupání.

Sobota se odvíjela podle obvyklého scénáře, jen odpolední generální zkoušky s bernským OPUS orchestrem se účastnily všechny sbory, protože po ní následovalo vyvrcholení festivalu - GALAKONCERT.

Na něm zazněly všechny secvičené skladby:

  • G. F. Händel: 4 Korunovační anthemy
    • Zadok the priest
    • The King shall rejoice
    • My heart is inditing
    • Let thy hand be strengthened
  • J. S. Bach: Koncert pro 2 klavíry c moll, BWV 1060
  • další skladby pro dvě piana
  • A. Copland: Zdi siónské

Na poslední blok předal Sir Willcocks taktovku panu Wrightovi a zazněly postupně skladby:

  • F. Mendelssohn-Bartholdy: Verleih uns Frieden
  • J. Haydn: Achieved is the glorious work (The Creation)
  • S. Rachmaninov: Ave Maria (Solemn Vespers)
  • J. S. Bach: Dona nobis pacem (Velká mše h moll)
  • G. F. Händel: Hallelujah (Mesiáš)

Byl to skutečně krásný a strhující závěr. Oba dirigenti a pořadatelé pak dlouho do noci podepisovali účastníkům programy na závěrečném banketu.

V neděli jsme se zpěvem připojili k bohoslužbám ve dvou katolických kostelech. Vždyť duchovní hudba nejvíce patří právě do chrámu k oslavě Boha, a to si dobře uvědomovali i pořadatelé festivalu, kteří nám a dalším sborům toto zpívání zprostředkovali. Vybaveni na cestu taškami s jídlem rozloučili jsme se s farníky a vydali se na dlouhou cestu ku Praze.

Vrátili jsme se obohaceni mnohými krásnými zážitky, novými přátelstvími a naplněni krásnou hudbou. Kdo ví, možná se tento festival, podle slov jednoho z organizátorů a tvůrců, přesune k nám do Prahy, aby i v naší metropoli zazněla sláva Kristu Králi i tímto způsobem.

Text: H&M P
(Souterrain)

Žádné komentáře